Jazykový koutek: španělské slovo "débil" znamená "slabý". "Muy débil" tedy není označení manžela, ale znamená to "velmi slabý", v tomto případě se pravděpodobně jedná o velmi jemně perlivou vodu.
Krásné ustálené slovní spojení je "el sexo débil", což znamená "slabší pohlaví". Tedy ženské.

Krátký výlet do Málagy zakončíme na Plaza de la Merced. Dobře známé španělské rčení "picassa - tu casa" tu platí dvojnásob. Rodný dům zřejmě nejvýznamnějšího malíře 20.století je oblíbeným cílem turistů. Pablo Picasso je sleduje zkamenělý z lavičky opodál. Rodný dům dalšího významného malažského rodáka, herce Antonia Banderase, zatím v turistických průvodcích není.

Teatro Cervantes, hlavní malažské divadlo, v probíhajícím festivalu španělského filmu.
Není bez zajímavosti, že zatímco čeští herci si vzájemně přejí "Zlom vaz!", jejich španělští kolegové se obdobně častují přáním "Mucha mierda!", tedy doslova: "Hodně sračky!"

Catedral de la Encarnación v Malaze má jednu nevýhodu - je tak veliká, že ji není možné odnikud celou vyfotit. Může za to i minimální šířka okolních uliček, která však má s blížícím se létem čím dál vetší význam pro život zdejších obyvatel.

Pevnost Alcazaba s ostatky římského amfiteátru.

Plaza de toros (aréna na býčí zápasy) je tady v téměř každé větší vesnici. Do této v Malaze se vejde více než devět tisíc diváků.

Krátký výlet do Málagy zahájíme na podzemním vlakovém nádraží Torremolinos, které trochu připomíná hlavní nádraží v Praze. Nikoli však kolejiště vlaků, nýbrž stanici metra.
V centru Málagy budeme asi za dvacet minut.

Česká lavička na Plaza Europa v centru Torremolinos.

Tato pyramida je jednou z písečných skulptur Čecha Kamila. Kamil je z Černošic, ale už v patnácti letech ho to doma přestalo bavit a vydal se do světa. Žil střídavě ve Španělsku, Belgii, Francii, Potugalsku, Maroku, v Čechách a asi i jinde. Teď je mu třicet pět a bydlí ve svém obytném autě na pláži v Torremolinos, staví sochy z písku a živí ho turisté, kteří na jeho výtvory hážou svoje eura. A taky má hospodu v Jablonci.
Trvale zde žijících Čechů už znám víc. Nedávno jsem například seděl v jednom plážovém baru a měl jsem u sebe láhev piva Staropramen, kterou jsem zakoupil v místním Carrefouru. Když ji zaregistrovala servírka Monika, řekla: "Staropramen! Es de mi país!"
"Tu eres de Républica checa?" zeptal jsem se.
"Si."
"De que ciudad?"
"De Jindřichův Hradec."
Pak se svěřila, že sem přijela před sedmi lety na dovolenou a už tu zůstala. "Už tady mám i dítě a všechno."

Toto jsou kaktusy v Parque La Paloma (Holubí park) v sousední Benalmádeně.

Po delší době se opět hlásím z pobřeží Slunce leteckým pohledem na Torremolinos, ze kterého je zřejmé, že Costa del Sol je obydlený pás pevniny mezi mořem a poměrně vysokými kopečky.
Od mého posledního příspěvku se značně změnilo obsazení našeho bytu, opustila nás Francouzka Farah a také černoušek Jean se již vrátil na svůj rodný ostrov St.Martin. Chvíli tu s námi bydlela Maďarka Renata, ale záhy odcestovala na Kanárské ostrovy, načež ji zde vystřídala její krajanka Eszter. Přechodně obývají náš apartmán Poláci Matěj a Magda a Slovák Rado, kteří ale pouze čekají, až bude zrekonstruován hotel, v němž získali práci, aby se přestěhovali do jeho pokojů pro zaměstnance.
Co se týče počasí, svití slunce.